Svätopluk Mikyta / Nová príroda / výstava v SODA Gallery Bratislava / 28.10.-19.11.2021
Výstava ako komentár, spomienka, jej sprítomňovanie, utópia a dystópia sveta, v ktorom už pravidlá scenárov budúcnosti neurčuje človek ale príroda sama.
spolupráca:
text: Marika Kupková
fotospolupráca: Ján Kekeli, Lukáš Rohárik
grafický dizajn: Palo Bálik
Projekt z verejných zdrojov podporil formou štipendia Fond na podporu umenia.
vernisáž výstavy: 28.10.2021 od 17:00 do 20:30
Pre verejnosť otvorené vždy od stredy do piatku: od 14:00 do 18:00
SODA gallery
Školská 10
821 01 Bratislava
Je krásný slunečný podzim. Končí druhý rok korona krize. Opětovný nárůst počtu nakažených ničí další z našich nadějí, že je to za námi. Věda není tak všemocná. A lidé uvědomělí. A dění předvídatelné. Environmentální krize, kterou v poslední dekádě všichni intenzivně řešíme, se najednou přetavila do krize pandemické, která narušuje život společnosti mnohem rychleji nebo zřetelněji než tající ledovce a vysychající půda. Namísto toho, aby akutní naléhavost jedné katastrofy vytěsnila tu druhou, slily se obě v jediný mohutný post-apokalyptický proud, který nejsme schopni dohlédnout a který bude možné plně pochopit, až se stane historií. Každá společnost, každá generace má své vlastní hrozby, katastrofy a své vlastní konce světa i způsoby jakými se jich zmocňuje prostřednictvím kulturní reprezentace.
Obraz konce světa nabízí i výstava Nová príroda Svätopluka Mikyty. Zpodobněním, které ale není (aspoň ne na první pohled) děsivé nebo tristní, ale naopak líbezné a okouzlující. Nedominují v něm obvyklé popkulturní scenérie a rekvizity, jež se nám v souvislosti s koncem světa vybaví z kultovních filmů jako Blade Runner Ridleyho Scotta nebo Rampa Chrise Markera, žádné trosky, šero a pustina, žádná osamělost a umírání. Konec světa je třeba třpytivou krásou skleněných koulí, které se náhodně rozkutálely po podlaze. Když se na ně trochu víc zadíváme, uvědomíme si, že všechny připomínají planetu Zemi, která se zde multiplikovala do soustavy skleněnek, s nimiž se možná dá hrát podobně jako to dělali mimozemšťané v závěru filmu Men in Black. Ale zdaleka tu nejde jen o vtip ani o nadsázku. Může se nám vybavit zobrazování planety Země ve všelijakých historických a společenských souvislostech: byla emblémem míru, stejně jako dobývání vesmíru či marketingovou značkou (globalizovaného byznysu). Můžeme si uvědomovat křehkost a zranitelnost rovnováhy jejího ekosystému; ostatně objekt nese název O krehkosti, což se případně hodí i k použitému materiálu skla. Křehká, respektive zranitelná, je mimochodem i sama sklářská výroba, která v posledních desetiletích utrpěla krachem mnoha sklářských výroben, jež nemohou konkurovat pseudo-moserovským sklenicím z Ikea za 15 korun.
Marika Kupková úryvok z textu k výstave “Nová príroda: líbezné konce našich světů” / október 2021
BANSKÁ ST A NICA
novinky
24. okt. 2021